Na okraji Dolních Břežan vznikl v roce 2016 nový typ veřejného prostoru – přírodní hřbitov komponovaný jako krajinný park, navržený Zdeňkem Sendlerem a Radkou Táborovou, realizovaný firmou Zahradní architektura Kurz. Projekt, jenž navazuje na hlubokou historickou paměť místa – od keltského osídlení po křesťanskou tradici –, proměnil bývalé rumiště v promyšlený duchovní a ekologický celek.
Od svého vzniku prochází hřbitov pozvolnou proměnou, která je výsledkem šetrné, dlouhodobě udržitelné péče. Údržba je založena na respektu k původnímu konceptu a přírodnímu rytmu – zahrnuje extenzivní seč travnatých ploch, výchovné řezy a podporu přirozeného vývoje výsadeb. Stromy, jejichž pravidelný rastr je zřetelný zejména z leteckých snímků, postupně přebírají roli hlavního formotvorného prvku. Překračují roli doplňku ke kamenným zdem a stávají se nositeli identity místa i jeho atmosféry. To, co dnes tvoří jemnou rovnováhu mezi přírodním a sakrálním, se v budoucnu rozvine v plnohodnotný, vrstevnatý krajinářský celek, jehož proporce i význam budou nadále růst.
Prostor dnes tvoří nedílnou součást života obce – slouží nejen pietním účelům, ale i k rozjímání a vnímání krajiny. Jeho fyzickou strukturu utvářejí cesty ze štěrkového trávníku, květnaté louky, remízky a 2 500 nově vysazených stromů. Lipové aleje ve tvaru keltského kříže a čtyři kovové brány v barvách světových stran propojují duchovní symboliku s otevřeností veřejnému užívání.
V posledních letech se potvrdilo, že přírodní hřbitov může být nejen funkčním a esteticky silným, ale také udržitelným a komunitním veřejným prostorem. Jeho význam dnes dalece přesahuje pietní rámec – stal se součástí identity Dolních Břežan i příkladem toho, jak může krajinářská architektura kultivovat nejen prostor, ale i vztahy v něm.
Projekt byl vřele přijat veřejností i odbornou komunitou. Již krátce po svém dokončení získal prestižní ocenění – Národní cenu za architekturu v kategorii krajinná architektura (2017) a Zvláštní cenu Václava Weinfurtera v soutěži Park roku (2019).
